TvitážGůgl PlusJůtůpSave the Ring

 

 

Nějakej ten stream

Já na Twitchi :)

Každou neděli ve 20:00 závod na RGPL

by acls us

Nejnovější komentáře

Náhodnej vobrázek

tobogán.png

Odkazy

RGPL - online rFactor liga

TOPlist

   Zdravím všechny čtenáře tohoto pofidérního článku! Už bylo taky jednou na čase napsat něco co bude dávat smysl (což je nesmysl, protože to, co napíšu, smysl dávat určitě nebude, jak se znám), a tak jsem se rozhodl vyblít pár slov na toto téma maturita a dokonce jsem se i předem psychicky připravil na to, že všechny případné komentáře budou mít jedno společné - slovo šprt.

   Z maturity jsem měl nervy vlastně už před dávnými lety v prváku. To bylo v době, kdy jsem měl nervy opravdu ze všeho. Stupňovalo se to jak ve druháku, tak ve třeťáku. O to víc jsem se bál státní maturity, o které jsem ze všech stran slyšel, jak je těžká. No, moc velké šance jsem si nedával, zvlášť když jsem se podíval na svůj přístup k učení (nikdy mě ale nezradil). Ovšem na začátku čtvrtého ročníku, možná ještě dříve, ze mě všechno paradoxně začalo opadávat. Čím víc se maturita blížila, tím méně jsem se z ní nervoval. Ve škole mě pořád honili s přípravou na ten a tamten předmět, a já co? Samozřejmě jsem všechno házel za hlavu (viz moje účast na konzultacích z němčiny, byl jsem tam možná dvakrát za celý rok). Pořád jsem si tak nějak říkal, že je času dost. Uběhlo září, říjen, listopad... březen a nastal poslední měsíc školní docházky. Jak jsem na tom byl? Ani jedno zpracované téma na němčinu ani odborné předměty, ani jedna přečtená knížka na češtinu (když nepočítám ty tři, které jsem měl přečtené už ze základky). Času bylo pořád méně, ale já jsem ho i tak měl pořád dost. Možná tomu napomohly i některé události v mém životě, kvůli kterým jsem ani neměl chuť řešit nějakou maturitu.

   Na začátku května mě čekaly písemky - didaktický test a slohovky nejprve z češtiny a pak z němčiny. Samozřejmě jsem se nepřipravoval (schválně, koho to překvapilo?), na tohle se vlastně ani nedá pořádně připravit. Test z češtiny se mi, stejně jako snad skoro všem, vůbec nelíbil. Slohovka už byla lepší - jen jsem otevřel sešit se zadáním a už jsem věděl, co budu psát. Na prvním místě můj v poslední době oblíbený útvar. úvaha, a to na téma "vliv bulvárního tisku na veřejné mínění". Jakési westernové vypravování jsem hned zavrhl, vypravovat se mi nechtělo už tak, natož o nějakých šašcích na divokém západě... Díky, nechci. O ostatních útvarech jsem ani neuvažoval, jen jsem si to prolétl, abych věděl, co tam je. Čas, který mi zbýval na výběr tématu, jsem mohl využít k psaní konceptu nebo alespoň rozmyšlení, co vlastně budu psát. Samozřejmě jsem hoooodně přemýšlel (těžká ironie, prostě jsem seděl a čuměl do blba). Konečně začalo těch 90 minut určených k psaní. Chytil jsem tužku do ruky a pustil jsem ji cca po 30 - 40 minutách, kdy jsem měl odhadem napsáno asi 300 slov. Didaktický test z němčiny se mi líbil o dost více než z češtiny a celkem jsem si věřil. U slohovek jsem narazil na podstatný problém - u obou jsem měl problém se vejít do rozsahu a zároveň splnit všechny potřebné body. Zkracoval jsem, jak jsem nejlépe uměl a stejně jsem u té kratší přesáhl o několik slov. 
   Necelý týden po němčině mě čekaly praxe. Z naší třídy jsem šel jako jeden z prvních, proto¨že jsem se dobrovolně přihlásil, že doplním počty naší nástavbové třídy. Na jednu stranu jsem byl rád, že to budu mít za sebou a budu mít více času na přípravu k ústní zkoušce (vtipálku!), na druhou stranu jsem vůbec nevěděl, co mám čekat a hlavně jsem počítal s tím, že mezi staršími zkušenějšími kolegy se nehorázně ztrapním. Změnil jsem názor, když jsem si ode všech vyslechl, jak si jedou pro čtyřku (stejně jako já, ale to mi nějak nevyšlo). Hned první úkol byla výměna rozvodového řemenu na turbodieselu. Dělal jsem to kdysi dávno jednou, a tak jsem si nebyl jistý, jak to zvládnu, ale nakonec to nějak šlo. O druhém úkolu, obrábění, se snad radši nebudu moc zmiňovat, protože to jsem totálně posral (co taky čekat od antitalenta, jako jsem já). Třetí úkol bylo ladění autorádia a měření jeho odběru, čtvrtý zapojení světel, pátý sériová diagnostika, šestý vyhledání závady podle schématu a popsání cesty od spotřebiče ke kostře a k akumulátoru (stihl jsem jen to popsání cesty, ale aspoň pořádně), následovala největší komedie - oscilokop. Nejdřív měření primárního a sekundárního obvodu zapalování na Favoritu, potom měření snímačů na Felicii. Na posledním stanovišti na mě čekalo rozložení a složení bubnové brzdy a úplně nakonec montáž a nastavení rozdělovače.
   Ústní zkoušky. Část, ve které jsem si vůbec netroufal odhadovat, jak dopadnu. No dobře, nečekal jsem nic moc. Moje příprava byla opravdu poctivá. Jen pro upřesnění, masturboval, teda vlastně maturoval, jsem ve středu. V neděli jsem našel nějaké ty sešity (technologie, motorová vozidla a elektro ze druháku, třeťák se mi vytratil neznámo kam). Prošel jsem si prvních pět témat na technologii a pak jsem se radši oddával zajímavějším věcem (nemyslete hne dna prasárny, úchyláci, měl jsem na mysli 24h na Nürburgringu!). V pondělí ráno před restartem závodu (byl zastaven někdy před jedenáctou hodinou večer kvůli dešti) jsem si zase něco málo prošel a pokračoval jsem až odpoledne po skončení závodu. V úterý na mě čekalo to něco málo z elektra. Motorová vozidla jsem nějak vynechal, myslel jsem, že to dokážu nějak sesmolit (taky že dokázal), češtinu a němčinu jsem neřešěil vůbec (ani to, že jsem nepřečetl jedinou knížku).
   Pak přišla středa, den konání ústních maturit. Připadal jsem si vůči spolužákům dost blbě - všichni nervózní jak sáňky v létě, jenom já jsem byl v klidu. A ještě jsem si v místnosti, kde jsme se měli připravovat, zabral válendu :D. Už čeština byla zajímavá. Přišel jsem a vytáhl jsem si číslo 20, což byla Noc na Karlštejně (ani nevím, že jsem ji měl na seznamu, ale to bude tím, že jsem ten seznam naposledy viděl někdy na konci března). Ta už byla, losoval jsem znovu. Zase číslo 20. Napotřetí jsem si vytáhl Jeden den Ivana Děnisoviče, knížku, o které jsem nejen že také nevěděl, že ji mám na seznamu, ale podle názvu jsem maximálně dokázal odvodit, že ji napsal nějaký Rusák. Otázky se mi ale podařilo zodpovědět celkem dobře a zíáskal jsem osm bodů z devíti. Další na řadě byla motorová vozidla a technologie. Tam jsem si vytáhl rozvodovky a diferenciály a seřízení talířového kola s pastorkem. Konstrukci a princip činnosti jsem dal do kupy celkem dobře, technologie byla horší, i tak jsem ale dostal za dva. To nejhorší bylo přede mnou - elektro. Doufal jsem, že si nevytáhnu nic ze třeťáku, protože o tom jsem nevěděl opavdu vůbec nic, ideální by byly startéry. Vylosoval jsem si mé šťastné číslo 17 - spouštěče s výsuvnou kotvou a sériové motory. Znamenalo to jediné, 15 minut dialogu se zkoušjeícími a výsledná známka 1. Nakonec němčina, předmět, který jsem vůbec nehrotil a kterého jsem se ani nebál. Jenom jsem si mohl vytáhnou trochu lepší téma, cestování není zrovna něco, o čem bych nějak víc dokázal mluvit. I tak se mi ale zkouška celkem povedla 38 bodů z 39. To celkem ujde. Při vyhlášení výsledků jsem se dozvěděl, že i písemky jsem zvládl dobře a tedy jsem odmaturoval úspěšně. Zbývalo jen počkat na vydání maturitního vysvědčení, kde jsem se dozvěděl všechny konečné známky. No a... Co k tomu říct? Čeština 1, němčina 1, motorová vozidla a technolodži 2, eletro 1, praxe 2. Což znamená jediné - vyznamenání! Jedno ze dvou. A bez přípravy. Dopadl jsem lépe než většina těch, co se poctivě připravovali i několik měsíců předem, takže spokojenost. Díky všem, kdo dočetli až na konec a pokud někdo nedočetl, nevadí, stejně je to zase jenom šíleně dlouhý článek o ničem.