TvitážGůgl PlusJůtůpSave the Ring

 

 

Nějakej ten stream

Já na Twitchi :)

Každou neděli ve 20:00 závod na RGPL

by acls us

Nejnovější komentáře

Náhodnej vobrázek

321578_191629250920720_186846761398969_416700_536711720_n.png

Odkazy

RGPL - online rFactor liga

TOPlist

   Zdravím všechny případné čtenáře, všechny pravidelné čtenáře (rozuměj Morbídka), i všechny potencionální čtenáře (tzn. ty, co sem zabloudili náhodou a teoreticky by si tento článek i mohli přečíst... teoreticky). Poslední dobou už pomalu začínám mít strach, že se z toho tady stává blog. Asi si říkáte, proč ne, k čemu jinému by ten web byl... Ale já jsem to v plánu nikdy neměl. Dobře, párkrát jsem si chtěl blog udělat, prákrát k tomu dokonce i došlo (jen jsem nikdy nedonutil k tomu, abych zveřejnil byť jen jeden příspěvek). I když sem tam nějaký ten web spáchám (první paskvil spatřil světlo světa v roce 2007, i když nevím, jestli se tomu dá říkat web - běžel na Estránkách), k vytvoření svého webu (opravového, žádné pokusy se systémy jako např. zmíněné Estránky) jsem se dostal až někdy před rokem, konkrétně to byla přibližně půlka července (První článek, jakési výblitky k tomu, o co vlastně půjde).

   Už tam jsem zmínil hlavní záměr webu. Chtěl jsem jej využít především pro moje tiskovky ze závodů a videa. Nepustil jsem se do něj vlastně ani tak proto, že bych chtěl něco nějak veřejně prezentovat, jen jsem chtěl mít všechny tyto ptákoviny na jednom místě a nic lepšího mě nenapadlo. Rozhodně jsem tady nechtěl zveřejňovat nic moc, co by se nějak víc týkalo mě, jen jsem napsal pofidérní, nicneříkající článek „O mně“ (nedávno jsem ho přepracoval) a to mělo být všechno. Nic víc týkajícího se mé osoby jako takové se tady objevit prostě nemělo. A celkem dlouho se mi to i dařilo dodržovat. Sice jsem nezůstal jen u tiskovek a videí, ale sem tam jsem zplodil nějaký ten článek na téma (samozřetelně se týkaly online závodů, jak jinak) a sem tam nějakou galerii (taky ze závodů). I tak se ale našli jedinci, kteří sem občas našli a dokonce se i nějak vyjádřili k tomu, co zde našli. Za to jsem jim vděčný, protože kdybych viděl, že to dělám opravdu jen sám pro sebe, asi bych to už vzdal. Musím říct, že třeba u článků Lidi, co nepatří na trať nebo Kecy o online závodění mě čísla ve statistikách opravdu potěšila a motivovala mě k pokračování. A tak dnes píšu i tento paskvil.
   Prvním osobnějším článkem vlastně byly až Kecy o maturitě po maturitě, kde jsem se rozpovídal o tom, jak jsem se (ne)připravoval, vlastně o mém přístupu k maturitě i celkově k učení, o mých pocitech... To bylo začátkem června. Pak následovaly první Kecy o ničem, kde jsem psal prostě to, co mě napadlo... Tedy hlavně o sobě. Přesně to, co se tady původně nikdy nemělo objevit. Objevilo. No a zbytek asi znáte. No uvidíme, jak se to vyvine. Teď je to spíš takové okecávání v podstatě ničeho, nedělám z toho žádný deníček a to nemám v úmyslu (pokud by k tomu došlo, dejte mi, prosím, facku... nebo dvě).
   No myslím, že to by mohlo k původnímu tématu stačit, měl bych taky nudit i něčím jiným, než kecy o ničem... Můžu zkusit třeba kecat o ničem, když už se ten článek jmenuje Kecy o ničem. Takže tedy o ničem... Moje šrotoidní (zajímavé slovo jsem to vymyslel, musím se pochválit... když to za mě nikdo jiný neudělá) kolo zatím pořád jezdí. Celkem mě to překvapuje, opravdu bych po mých zkušenostech s opravami čehokoliv čekal, že se mi do deseti kilometrů rozpadne pod mojí tlustou prdelí. Ale zatím se drží. Sice za sebou nemám žádné závratné počty kilometrů, ale něco už přece jen po opravě najelo. Co je na něm ale znát asi nejvíc jsou vůle v přehazovačce. Prostě to není ono, někdy se tomu nechce moc řadit. Ale s tím už asi nic moc nenadělám, leda vyměnit. Ale do toho se mi moc nechce, neplánuju na tomhle kole jezdit dalších... Kolik? Sedm let? Jo, tak to bude. Spíš už se za chvíli začnu poohlížet po něčem novějším, i když tohle mi ještě určitě bude chvíli sloužit (alespoň v to doufám). I přes jeho ne zrovna nejlepší stav mě na něm baví jezdit. Naposledy jsem vyjel zrovna dneska. Konečně nebyl moc hic a toho jsem chtěl využít. Nevím, jestli jsem si vybral zrovna nejlepší čas. Už tak bylo dost zataženo a nějaké tři kilometry od domova mě potkaly první kapky. Pomalu přibývaly a už toho začínalo být dost i na mě. To nejhorší jsem přečkal na autobusové zastávce hezky pod střechou a když se to trochu zlepšilo (ale pořád pršelo), zase jsem vyjel. Chvílemi se mi zdálo, že slyším hřmění, ale myslel jsem, že se mi to opravdu jen zdálo. Ještě na poslední křižovatce, kde jsem měl možnost jet rovnou domů, jsem se rozmýšlel, ale delší trasa mě lákala. Zrovna na kopci mezi poli se mi potvrdilo, že to o hřmění se mi nezdálo, teď už to bylo o něco hlasitější a viděl jsem i sem tam blesky. A co víc, bouřka se přibližovala ke mě a já jsem se přibližoval k bouřce... Nelíbilo se mi to, ale jel jsem dál doufaje, že se to přežene. Nepřehnalo. Dojel jsem do vesnice jménem Biskupice (už jsem i docela spěchal), kde jsem se před tím nejhorším schoval na autobusové zastávce. Před tím jsem se tam i málem ztratil, doteď nechápu, jak se mi to povedlo. No, nebudu lhát, párkrát jsem se málem posral, když kolem mě lítaly hromy a plesky, teda blesky. Ale alespoň jsem měl nad hlavou střechu a kolem sebe čtyři stěny, být mezi poli, bylo by to asi horší. Tak po půl hodině jsem konečně vylezl ven a dojel domů. Hladový, zmrzlý, zmáčený (hadry se mi nacucaly vodou tak, že jsem nevážil jeden metrák, ale dva), ale bylo to fajn. Lepší než v tropických hicech. Jenom škoda, že jsem kvůli tomu počasí najel o něco méně, než jsem původně plánoval, ale to si snad někdy vynahradím.
   No a to už je všechno, nudil jsem snad dostatečně, takže díky všem, kdo dočetli až sem a třeba zase někdy čau.
 
Díky Bohu za tu zastávku! :D V nejhorším posloužila na výbornou.
 
Kam zmizely ty kopce? :-O