TvitážGůgl PlusJůtůpSave the Ring

 

 

Nějakej ten stream

Já na Twitchi :)

Každou neděli ve 20:00 závod na RGPL

by acls us

Nejnovější komentáře

Náhodnej vobrázek

Acrobat-Reader-480x358.png

Odkazy

RGPL - online rFactor liga

TOPlist

   Zdravím všechny pochybné existence, které zavítaly... sem! Ano, přesně sem a nikam jinam (no dobře, jestli zavítaly i někam jinam, zdravím je taky, ale jenom ze slušnosti). Mám pocit, že nám už asi začal podzim, a víte co? Vůbec mi to nevadí. Klidně mě mějte za blázna, ale mám prostě radši, když je chladněji a pod mrakem. Jasně, vím, že mě nemáte za blázna, ale už za magora, i když to mě asi máte už dávno. Teplo mi prostě moc nesvědčí a ideální teplota pro mě je tak 20°C, ale může být klidně i nižší. A teď mám takový ne zrovna příjemný pocit, že něco takového už jsem nedávno psal... I když já mám takových pocitů... Ale nebojte, nebudu tady psát o svých pocitech, to bych vám neudělal (možná). Na to si až moc vážím každé dobré duše, která sem zavítá, a vlastně i těch špatných duší. Proti těm taky nic nemám (občas). Teď jenom, kdo se kam řadí... I když já vlastně ani pořádně nevím, kdo sem alespoň občas zajde, takže je to celkem jedno.

   No a tak tady v tom nádherném počasí dřepím a nemám co dělat. Je neděle večer a já bych měl jet závod, jenže nejedu, protože router je hajzl a nechce nás nechat se připojit. Chuligán. Všechno zkazí. Za ty skoro čtyři roky jsem si celkem dost zvyknul, že každou neděli ve 20:00 startujeme některou naši sérii a... Že to tak prostě je. Jen párkrát jsem vynechal a nikdy to nebylo proto, že by se mi prostě nechtělo. Poprvé to bylo připojení hned v mém druhém závodě, pak o půl roku později elektrika při bouřce... O další rok později mi padnul rFactor a dál už si toho moc nepamatuju, ale hlavně toho moc nebylo. Opravdu jen pár závodů, pokaždé technické důvody, tedy s jednou výjimkou, kdy jsem prostě nestíhal první závod Octavia Cupu v Macau. Ale druhý jsem odjel, takže by se to vlastně ani nemuselo počítat. Dneska mě to štve hlavně proto, že jsem měl absolvovat dvoustý závod, no a ono nic. Holt až za týden, budu si muset počkat. Samozřejmě dvoustý podle oficiálních statistik, se všemi volnými závody atd. by se to vyšplhalo nejméně na 230. No a kdybych měl spočítat všechny závody, co jsem kdy odjel... Nedopočítal bych se. Těch lig bylo celkem dost, všechno si nepamatuju a záznamy samozřejmě neexistují. Škoda. Ale možná na takových 400 závodů by to vydalo (vím, jsem magor). No a jestli se nic nestane, budou tato čísla pořád narůstat :).
   No ale na druhou stranu jsem se zase bál, jestli u toho dneska nebudu usínat. Nějak jsem toho po delší době moc nenaspal, i když já toho moc nenaspím ani normálně. Dost lidí mě kvůli tomu má za blázna (to ani není možné, co si všechno najdou za důvody, aby mi mohli říct, že jsem blázen), ale já prostě nevydržím spát dlouho. Osm hodin se štěstím, většinou kolem sedmi, někdy třeba šest. Dneska to ale nebylo ani pět. Nějak jsem vstával na V8 Supercars (nejlepší závody, kdonezná, doporučuju... jak to říct... doporučuju poznat... no, nic lepšího asi nevymyslím). Samozřejmě jsem si říkal, že půjdu spát dřív, jak jinak. A samozřejmě jsem šel spát těsně před půlnocí, jak jinak. A jak jinak jsem nemohl usnout. Prostě to nešlo, jako vždycky, když se chci aspoň trochu vyspat. No a když nemůžu usnout, často na mě jdou zvláštní myšlenky. Jasně, o tom, proč a jak vznikl svět, proč je vlastně tady, určitě někdy přemýšlel každý (nebo si to alespoň myslím), ale tak do hloubky, že by se z toho až cítil divně?  A když myslím divně, tak opravdu divně... Docela často přemýšlím o tom, jak to všechno vůbec mohlo vzniknout. Jsem zastánce teorie velkého třesku, ale... Ale. Pořád mi vrtá hlavou, proč k němu vlastně došlo a hlavně - kde se vzala ta hmota a ta energie? Někde přece být musela, ale kde? A aby vznikla jen tak, z ničeho, to je přece blbost. Takže... Co když tohle všechno, vesmír, Země, život, já (ano, i já, strašná to představa) vůbec neexistuje a je to jen nějaký přelud? Jenže to je poněkud paradox, protože jestli nic z toho včetně mě neexistuje, jak to může být přelud? A už se do toho zase zamotávám. A takovýchto podobných i vlastně úplně jiných myšlenek se mi honí hlavou spousta. Co je vlastně život? Jak mohl vzniknout? Samozžejmě, můžete mi dát spoustu spoustu vědeckých důkazů, názorů, teorií, ale prostě... Mi nejde do hlavy, jak hromada atomů může být schopná uvažovat, přemýšlet, cítit, projevovat emoce... Vždyť jsme vlastně jenom pár (a teď mě nenapadá dost velké číslo, které by ten počet mohlo vystihnout) buněk, které nějak drží pohromadě, některé odejdou, odumřou a nové zase vzniknou. a pak asi to nejčastější téma, nad kterým se opravdu musí sem tam zamýšlet snad každý - co je po smrti? Budu vědět, že jsem umřel? Bude dál existovat moje vědomí? Nebo prostě najednou... Nebudu? Nebudu vědět o sobě, o světě? Když si představím, že teď žiju v nějaké době, mám nějaké názory, vědomosti, povahu, znám nějaké lidi, a pak to prostě jednou skončí... Co pak? Začne to zase znova s tím, že nebudu vědět o ničem z tohoto života, pěkně si vším projdu hezky od malého fracka až (snad) po sotva se hýbajícího důchodce, nebo prostě nebude nic? A tohle mě trápí opravdu snad nejvíc, protože i když se svým životem nejsem zrovna spokojený, trochu mě děsí, co bude potom. A taky že to, co dělám (pro sebe) mi je vlastně k ničemu, protože tady stejně moc dlouho nebudu. Jasně, nevím, kolik mi zbývá času, jestli mě zítra srazí auto, za rok na mě spadne meteorit nebo se dožiju stovky, ale stejně to jednou přijde. A ta nevědomost spolu s představami, co by mohlo být, to mi dává opravdu zabrat.
   A co když to, jak nám vědci vykládají torie o vzniku vesmíru, života, vůbec není pravda? Věřící nejsem, nikdy jsem nebyl a nejspíš nikdy nebudu, ale ani nepopírám, že může existovat něco jako bůh. Že by třeba něco jako teorie stvoření opravdu mohlo fungovat. Jenže pak mi vyvstane další otázka - a kde se kurva vzal ten bůh? Takže i kdybych se k tomu přiklonil, nic tím nevyřeším. Pořád se do toho zamotávám, pořád vyvstávají nové a nové otázky, napadají mě čím dál divnější otázky a přepadají čím dál divnější pocity. Občas opravdu nepříjemné. No a přesně tohle u mě zase probíhalo včera v noci místo toho, abych pokojně usnul a zdála se mi, jako vždycky, nějaká totální píčovina. I když to se mi určitě zdála i tak, jen si to nepamatuju. Jaký je vůbec váš názor k tomuto tématu? Přemýšlíte o tom někdy, nebo jsem jediný magor a jsem zralý k psychiatrovi?  Je mi jasné, že se moc odpovědí nedočkám, ale když mi někdo napíše svůj názor, budu rád. No a to už bude všechno (radši), doufám že jsem vás patřičně znudil, jak jste u mě zvyklí, a loučím se s vámi. Čau.