TvitážGůgl PlusJůtůpSave the Ring

 

 

Nějakej ten stream

Já na Twitchi :)

Každou neděli ve 20:00 závod na RGPL

by acls us

Nejnovější komentáře

Náhodnej vobrázek

kinder.png

Odkazy

RGPL - online rFactor liga

TOPlist

   Nazdar vy všichni! Minulou neděli (jestli mě paměť neklame, a že to dělá ráda a často) jsem, celkem nečekaně, sledoval Velkou cenu Japonska v Suzuce. Na ten závod jsem se těšil, letošní sezóna je celkem zajímavá a Suzuku mám navíc docela rád. Jenže jsem se moc nebavil, naopak jsem měl sto chutí televizi prostě vypnout (a teď určitě přijdou komentáře, abych se teda na F1 nedíval, když mě nebaví). Celou noc (kromě okamžiků, kdy jsem nechtěně usnul, bohužel) jsem nadšeně hltal závod pětilitrových bestií na nádherné trati v Bathurstu. O protinožci (pro méně vzdělané se jedná o Australany) pořádané sérii V8 Supercars se u nás moc nemluví, a to z jednoho prostého důvodu - ono se o ní u nás ani moc neví. Je to škoda, protože tyhle závody by si zasloužily velkou pozornost.
   Poprvé jsem na „vé osmičky“ narazil někdy před třemi lety v podobě modifikace do rFactoru. Tehdy mě ale moc nezaujaly, ani jsem je snad nezkusil, nějak jsem nevěřil, že něco, co má v názvu „Supercars“ by mohlo být skutečně super. Pořádně mě zaujaly až loni, kdy jsme je chtěli jet v mé lize Touring Series (nějak jsme to ale nestihli před tím, než padla). Zkouknul jsem pár videí, jeden závod a docela mě to začalo zajímat. Ale neznamenalo to, že bych je začal nějak sledovat, nečekaně jsem na ně prostě zapomínal. Až letos v květnu, když jsem místo přípravy na maturitu sledoval čtyřiadvacetihodinovku na Nürburgringu. Závod někdy tuším kolem desáté hodiny večer přerušili kvůli dešti a já jsem v té pauze, nevím ani proč a jak, objevil stream na závod V8 Supercars v americkém Austinu a tehdy jsem zjistil, že už na ně kurva nechci dál zapomínat, protože jsou to skvělé závody.
   Série V8 Supercars se řadí do kategorie cestovních vozů. Pokud si ale myslíte, že je to něco na způsob WTCC nebo dokonce nějakých slabších cupových autíček typu Octavia nebo Scirocco Cup, budu vás asi muset vyvést z omylu. Vozy sice vychází z civilních aut, ale rozhodně v nich nehledejte techniku, kterou potkáváte na silnici. Pod kapotou je nacpaná pětilitrová atmosferická V8 s výkonem přes 600 koní točivým momentem více než 500Nm, a to už přes šestistupňovou sekvenční převodovku dokáže minimálně 1355 kg vážící sedan celkem slušně rozpohybovat. Hodně dílů je identických, aby nevznikaly příliš velké rozdíly mezi jednotlivými značkami (převodové ústrojí, brzdy...). I to je jedna ze skuečností, díky kterým jsou závody tak vyrovnané.
   Ještě donedávna mezi sebou bojovaly pouze značky Holden (model Commodore) a Ford (Falcon). V letošním sezóně byl umožněn vstup i ostatním. Jako první toho s modelem Altima L33 využil Nissan následovaý Mercedesem a jeho E63 AMG W212, příští rok se dočkáme i Volva S60. Absolutní dominance jednoho konstruktéra zde nehrozí. V tabulce jsou sice na předních pozicích hlavně Holdeny (vlastně až do jedenáctého místa s výjimkou třetího a čtvrtého, které drží Fordy týmu Pepsi Max), jinak je to ale slušně promíchané. Podobně je tomu i co se týká jezdců. Není to tak, že by jeden pořád vyhrával, pak se nějaká skupinka prala o pár míst, za nimi zase další skupina, naopak výsledková tabulka bývá dost pestrá.
   Formát závodů není jednotný, nejezdí se pořád stejně dlouho jako je tomu ve spoustě jiných sérií. Formátů je hned několik, od šedesátikilometrových sprintů až po závod na 1000 kilometrů v Bathurstu. Někdy se v rámci jednoho podniku mohou jet i čtyři takové krátké sprinty, jindy se zase jede na 120 kilometrů, když po 60 kilometrech je tzv. poločas, kdy jsou vozy vybrány z parc fermé a týmy na nich během patnáctiminutové přestávky mohou pracovat dle libosti.
   V šampionátu momentálně vede Jamie Whincup z týmu Red Bull Racing Australia se zdánlivě vysokým náskokem 114 bodů na týmového kolegu Lowndese. To se ale klidně může změnit hned během příštího závodu. Bodový systém jenastavený tak, aby jezdec, který v rámci jednoho podniku vyhraje vše, získal celých 300 bodů. Je tak přizpůsobený i rozdílnému formátu závodů - tam, kde se jednou čtyři sprinty, bere vítěz jednoho sprintu 75 bodů, za jeden samostatný závod je 300 bodů. Boduje každý, kdo dokončí 75% závodu až do osmadvacáté pozice. To je další aspekt, který se mnohdy stará o velmi zajímavou podívanou. Jezdci a jejich týmy se snaží utrhnout každý bod, a tak můžeme často vidět, jak i po velkých kolizích se závodníci se značně poškozenými auty belhají do boxů, kde se pak mechanici mohou přetrhnout, aby auto vrátili na trať. Něco se utrhlo? nevadí, přelepíme to lepicí páskou a jedeme dál! Zastavit je může opravdu jen takové poškození, po kterém už nelze pokračovat.
 
 

Bodová tabulka pro formát čtyř, tří, dvou a jednoho závodu


 

 

   Nejezdí zde žádné slečinky, které by se bály pustit do soubojů s jiným jezdcem. Na trati se odehrávají spousty soubojů plech na plech, a to doslova. Nikomu nedělá problém se do toho druhého pořádně opřít, zavěšeni jedne druhému na nárazníku létají přes obrubníky a často z toho vznikají dost zajímavé a napínavé situace. Nikde jsem nic podobného neviděl, řežou se opravdu od začátku do konce a závěr závodu kolikrát bývá jedním z nejzajímavějších momentů.

   Jedna věc se mi přece jen moc nelíbí - časový posun. Protože se jedná o australskou sérii, odehrávají se závody často dost brzo ráno, a takový Bathurst 1000 startuje už před druhou hodinou. Jsou to ale závody, kvůli kterým se vyplatí si přivstat (nebo dokonce nejít spát), pokaždé vás odmění úžasnou podívanou, kterou jen tak někde nenajdete. 
 
 
Poslední dvě kola závodu v Gold Coastu 2010

 

Občas to prostě trochu... ehm... lítá