TvitážGůgl PlusJůtůpSave the Ring

 

 

Nějakej ten stream

Já na Twitchi :)

Každou neděli ve 20:00 závod na RGPL

by acls us

Nejnovější komentáře

Náhodnej vobrázek

402177_368900586459192_100000177605352_1646789_1712835305_n.png

Odkazy

RGPL - online rFactor liga

TOPlist

   Určitě ho znáte. Patří k těm nejkrásnějším, nejstarším, ale také nejobtížnějším a nejnebezpečnějším okruhům světa. Ano, mám na mysli ono zelené peklo v pohoří Eifel - okruh nesoucí jméno Nürburgring.
   Automobilismus a automobilismus a automobilové závody byly v Německu a obzvlášť v  oblasti pohoří Eifel na počátku minulého století velmi oblíbené. Veškeré závody se ale pořádaly na běžných veřejných komunikacích, což nebylo příliš bezpečné. S myšlenkou vybudovat uzavřenou závodní trať, kde by řidiči mohli relativně bezpečně prověřit svoje schopnosti, přišel již roku 1905 císař Wilhelm II, než ale mohlo dojít k uskutečnění plánů výstavby okruhu, zájem o motorsport musel jít stranou jiným problémům - vypukla první světová válka. Po válce se ale opět začalo závodit. V roce 1921 byl otevřen téměř 10 kilometrů dlouhý okruh AVUS (Automobil-Verkehrs- und -Übungs-Straße), který tvoří součást dálnice A115, a 11.6.1926 zde byla odstartována první Velká cena Německa.
   Za účelem pořádání automobilových závodů byly na počátku 20. let často uzavírány veřejné komunikace a závody se těšily velké oblibě. Němci si ale uvědomovali, že jim chybí tratě postavené čistě k tomuto účelu, jaké měli v Itálii nebo Británii. První návrh takového okruhu vznesl Dr. Otto Creutz. Měl se nacházet právě v pohoří Eifel, kde německý autoklub ADAC pořádal závod 15. července 1922 pro čtyři kategorie cestovních vozů a pět motocyklových tříd závod pojmenovaný Eifelrennen. Po zprvu neúspěšných jednáních nakonec došlo k dohodě mezi ADAC a Creutzem. Mělo se jednat o uzavřenou silnici kolem Nürburgu, která neměla být napojena na veřejné komunikace. Trať má především simulovat evropské silnice, proto se na ní musí nacházet jak dlouhé rovné úseky, tak pasáže se spoustou zátáček.
   Základní kámen okruhu byl slavnostně položen 27. září 1925. Stavba trvala téměř dva roky, stála 14,5 milionu říšských marek a dala práci 2 500 lidem. Celá trať se skládala ze dvou okruhů spojených společným úsekem startu a cíle. Jeden okruh se jmenuje Nordschleife (Severní smyčka), měřil 22,8 kilometru a využívá se dodnes, druhý okruh dostal název Südschleife (Jižní smyčka), měřil 7.7 kilometru a byl určen hlavně pro závody motocyklů.  Celý okruh měřil 28,3 kilometru, nacházelo se na něm celkem 174 zatáček (89 levých a 85 pravých), převýšení činilo 300 metrů a největší stoupání 27°.
   Okruh byl otevřen 1. června 1927 prvním ADAC-Eifelrennen. Na závod, který vyhrál domácí pilot Toni Ulmen na voze Velocette, se přišlo podívat 85 000 diváků.O měsíc později se zde konala Velká cena Německa vypsaná pro cestovní vozy. Byl to první velký mezinárodní podnik konaný na Nürburgringu. Jen o rok později si okruh vyžádal první z dlouhé řady obětí - při Velké ceně Německa roku 1928 zahynul u mlýna Čeněk Junek, manžel české závodnice Elišky Junkové, a v rychlé sekci Kesselchen přišel o život německý závodník Ernst von Halle. V období před druhou světovou válkou byly hlavními podniky Nürburgringu Eifelrennen a Velká cena Německa, která se konala výhradně na Severní smyčce. Až do vypuknutí druhé světové války zde vyhrávali výhradně domácí piloti, jedinou výjimku tvořil Tazio Nuvolari, který na Alfě 8C vyhrál Velkou cenu v roce 1935. O rok později padla na Nordschleife hranice deseti minut - na monopostu Auto Union ji Bernd Rosemayer zajel v čase 9:59,6 s průměrnou rychlostí úctyhodných 137,6 km/h. Po válce se závodění do pohoří Eifel vrátilo roku 1950 Velkou cenou vypsanou pro vozy kategorie formule 2, o rok později pro kategorii formule 1 započítaný do nově vzniklého šampionátu. Oba tyto závody vyhrál Alberto Ascari, o rok později jej vystřídal Giuseppe Farina.
   
   Už tehdy okruh provázely finanční problémy, které se táhnou až do dneška. Z finančních a politických důvodů se Velká cena Německa roku 1959 konala na AVUSu a roku 1960 vůbec, do zeleného pekla se ale formule 1 vrátila hned příští rok. V roce 1965 se Phill Hill postaral o pokoření hranice devíti minut, když  v kvalifikaci se svým ferrari zajel čas 8:55,2. Okruh však nedokázal držet pokrok se značným technickým pokrokem a hlavně stále se zvyšující rychlostí závodních vozů. V roce 1966 zajel Jim Clark kvalifikační kolo průměrnou rychlostí 169,812 km/h a překonání další magické hranice času na kolo bylo na dosah ruky. Z bezpečnostního hlediska se ale stále jednalo o okruh ze třicátých let. Jezdci zpočátku stav tratě brali jako něco, čemu se musí přizpůsobit, to se ale rychle změnilo. Vítěz velké ceny roku 1968 Jackie Stewart se postavil do čela hnutí, které se mělo zajistit lepší bezpečnost kolem závodních drah. Poté, co zde roku 1969 zahynul český rodák Gerhard Mitter, sdružení pilotů GPDA okruh o rok později bojkotovalo a Velká cena se tak přesunula do Hockenheimu. Na Nürburgringu proběhly práce na zlepšení systému svodidel a formule 1 se tam vrátila už v roce 1971. Technika se ale vyvíjela stále rychleji a Niki Lauda v roce 1974 zajel okruh téměř pod sedm minut a o rok později se mu to v kvalifikaci podařilo. Po Stwartově odchodu se ale právě on stal největším odpůrcem okruhu, který si vyžádal již mnoho lidských životů a jeho havárie v úvodních kolech Velké ceny roku 1976 byla tou poslední kapkou. Formule 1 z Nordschleife definitivně odešla a na několik let se přestěhovala do Hockenheimu.
   Koncem roku 1981 začaly práce na novém okruhu nazvaném Grand Prix Strecke (často je zejména kvůli svému umístění mylně označován jako Jižní smyčka), který využíval část staré cílové rovinky. Jinak se ale jednalo o úplně jiný okruh, který s tím starým nemá vůbec nic společného. Zařadil se po bok ostatních moderních autodromů, které v té době vznikaly, bezpečných, krátkých okruhů s velkými výběhovými zónami. Slavnostní otevření proběhlo 12. května 1984 a ještě téhož roku se zde jela Velká cena Evropy, kterou tehdy vyhrál Alain Prost na McLarenu MP4/2-TAG.
   Nový okruh tehdy moc dobrý dojem neudělal, po roce 1985 se sem formule 1 nevrátila dlouhých deset let. Stejně jako Grand Prix Strecke, ani Nordschleife už nezažívá takové chvíle slávy, jako dříve. Jejím nejprestižnějším podnikem je dodnes závod na 24 hodin pro cestovní vozy, jezdí se zde vlastní vytrvalostní šampionát VLN a za poplatek se na Nordschleife může svézt kdokoliv. Statistika úmrtí na Ringu tak dále narůstá a spolu s ní narůstají i dluhy, které okruh má. Příliš tomu nepomohla ani výstavba zábavního parku, který měl přitáhnout více návštěvníků i s rodinami, nakonec ale okruh jen více zadlužil.