TvitážGůgl PlusJůtůpSave the Ring

 

 

Nějakej ten stream

Já na Twitchi :)

Každou neděli ve 20:00 závod na RGPL

by acls us

Nejnovější komentáře

Náhodnej vobrázek

tobogán.png

Odkazy

RGPL - online rFactor liga

TOPlist

   Zdravím všechny příznivce online závodů z Rakouska! Vrátili jsme se sem zase po roce se starými dobrými vozy ze sezóny 2006, abychom se utkali v našem tradičním podniku, vánočním závodě, trošku hosně nazývaném Race of Champions, i když moc šampionů v něm zrovna nezávodí. Vlastně jsme už pár let rádi za každé auto na trati, ale pořád je tento závod vrcholem sezóny. Pro mě to byl už pátý závod šampiónů, první jsem odjel (nebo alespoň jsem se snažil odjet) v roce 2009, nějaké tři měsíce po mém vstupu do ligy. Tehdy jsme jeli s novějšími auty, vlastně to byl dokonce aktuální ročník 2009 a stejně jako letos jsme jeli na A1 Ringu (ne, nehodlám tomu okruhu říkat Red Bull Ring, pro mě je to pořád A1 Ring). No a taky to byl můj první závod na volantu, ještě na Geniusu, fuj. Taky se mi podle toho dařilo, po deseti kolech a asi tak milionu výletů do kačeru to vzdal motor. I tak to byl ale celkem fajn zážitek. V roce 2010 už jsme jeli ročník 2006 a z Rakouska jsme se přestěhovali do Kanady na okruh Gillese Villeneuva. Tady už jsem svoje Torro Rosso dokázal dovézt do cíle a to na šestém místě, i když s pěti koly ztráty na vítěze a třemi koly na pátého Mayora. Za mnou už skončilo jen sedm jedinců, kteří nedojeli. O roce 2011 by snad bylo lepší se nezmiňovat. To byl přesně ten rok, kdy už jsme sice měli nový server, ale byl problém s připojením a nejvíc se to podepsalo právě na Race of Champions. Byli jsme rádi, že se většina z nás dokázala připojit, ale všichni tak lagovali, že se nedalo závodit. I tak se nakonec závod na celých 70 kol odjel, jeho cílem ale projela jen čtyři auta z jedenácti. Zbytek popadal nebo skončil někde ve zdi právě vinou lagů. Naštěstí se problémy podařilo vyřešit a o rok později jsme se zase vrátili na A1 Ring. Dost lidí podcenilo mod CTDP a tak dost lidí nedokončilo závod kvůli problémům s motorem. Já se můžu pochlubit, že mezi ně nepatřím :). Já jsem to tradičně někde poslal do zdi, už si ani nepamatuju, kdy a jak. Stejně jako v předchozím roce dokončili závod jen čtyři jezdci, z toho jeden se ztrátou deseti kol až na sedmém místě (musí být fajn dokončit závod na sedmém místě ze čtyř).

   Letos nás na A1 Ringu čekala opět porce 69 kol, to znamená závod skoro na hodinu a půl v šíleném tempu starších formulí. Až jsem se toho trochu bál, ale zároveň jsem se hrozně těšil. Nejdřív to s účastí nevypadalo opravdu nic moc, pár lidí se nahlásilo, ale nikdo se za celou dobu na trati neobjevil. Až mě překvapilo, že nás v oficiálním tréninku před závodem bylo deset. Tedy alespoň na chvíli, než se Bedlil ze strachu z jistého jedince rozhodl radši nejet. Kvalifikace byla pro všechny jako překvapení. Tedy ne, že by nikdo nečekal, že ji vůbec pojedeme, ale nikdo nevěděl, jak ji pojedeme. Server byl nějak nastavený, nikdo ale nevěděl, jak. Mohly nastat čtyři možnosti - soukromá na jedno kolo, veřejná na jedno kolo, soukromá na 15 minut nebo veřjná na 15 minut. No, jenom já jsem trochu tušil, že by mohlo dojít na tu druhou možnost :). Kvaldu pro mě ani nemělo moc cenu jezdit, ale stejně jsem si to kolečko dal, aby se jako neřeklo, narozdíl od Berriho, který na ni hodil bobek. Byla z toho tak až osmá pozice, ale to mě netrápilo, jak už jsem několikrát zmínil v předchozích tiskovkách, radši startuju zezadu, protože vždycky, když jedu ze středu pole a výš, nedopadne to dobře (možná si pár jedinců vzpomene na závod škodovek na La Haine). No a nakonec se k nám ke konci Warm Upu připojil i soustruh Bedlil, který nakonec neodolal :).
   Zaváděcí kolo proběhlo až nečekaně klidně, jen nějaký paskvil zjistil, že zapomněl vypnout Trillian, a tak musel na chvíli zastavit na trati a vypnout ho (nekoukejte se na mě tak divně). Bedla čekal se mnou, ostatní nám dost ujeli, ale jak jsme je museli dohánět, zahřáli jsme aspoň pořádně auto. Na roštu jsem málem sestřelil Kimiho. Za tohle bych fakt už někdy vraždil, jako byste nemohli na ten rošt najíždět normálně jako lidi. Ne, to prostě neexistuje, každý si musí hrát na to, jak zahřívá gumy a brzdy a pořád musí brzdit a rozjíždět se. Občas už je to fakt na facku. Na startu jsme s Bedlilem měli děsivě stejnou myšlenku - oba jsme se drželi až přehnaně vzadu za ostatními, abychom se nepřimotali do nějaké kolize, a taky že nám to vyšlo. Hned za první zatáčkou jsme potkali Nisma bez křídla po tom, co třísknul autem o zeď. Pak už jsme oba jeli naplno. Přede mnou Rellum, za mnou Bedla, tohle se mi líbilo. Na konci kola jsme potkali mého optimistického koulegu Bryyyyyyyyyyho, jak se projíždí vedle tratě, asfalt už ho asi nudí. Rellum jel opravdu pěkně, nedokázal jsem se ho držet a zezadu na mě dotíral Bedla. Nakonec se přede mě stejně dostal a objevil se za mnou pro změnu Berri. Jeho jsem za sebou sice taky dokázal chvíli držet, ale po půl kole byl taky přede mnou a mě nezbývalo nic jiného, než se snažit dotáhnout mého jediného soupeře, Relluma. Nedařilo se. Jel dost rychle, já jsem na něj pořád ztrácel a chyby, které jsem dělal, mi moc nepomáhaly. Pořád byl daleko za mnou (cca půl minuty) Nismo, ale i ten mě pořád stahoval a byla jen otázka času, kdy mě předjede stejně jako Bedla a Berri. Ale na to nedošlo, po pár kolech to vzdal. Tomu říkám závodník, nemůže dojet vysoko, tak radši skončí. No nic, pořád jsem stíhal Relluma a pořád se mi pomalu vzdaloval. Jeho náskok se pořád zvyšoval a já už jsem si začínal připadat bezmocně, věděl jsem, že když to takhle bude pokračovat, nikdy ho nedoženu. Ale nevzdával jsem to, přece jenom nepatří k těm, kdo dokážou závod odjet bez jediné chyby (já samozřejmě taky ne). Ve čtrnáctém kole jsem viděl, jak končím, když jsem bokem pěkně odklouzal do kačeru, ale naštěstí jsem to ustál. Další „bonus“ pro Relluma, daroval jsem mu aspoň dvě - tři vteřinky. Jel jsem už opravdu na hraně a taky to bylo znát na počtu výletů do kačeru, takže se mi to opravdu hodně vyplatilo. Relluma jsem na konci sedmnáctého kola potkal v boxech. Tedy, on byl v boxech, zatímco já jsem si jel naplno po cílovce, takže jsem se dostal před něj. Ale stejně mi to bylo k ničemu, když o dvě kola později zaprotestovala zeď na výjezdu z poslední zatáčky. Jasně, odjet celé kolo bez předního křídla, pecka. Navíc jsem chtěl jet k mechanikům až někdy po třicátém kole, aby mi to vyšlo na jeden pit, takhle mi to totálně narušilo strategii a už jsem musel do boxů dvakrát. To se mi ani trochu nelíbilo. Rellum byl zase přede mnou a já jsem zase musel hnát, co to šlo. Rellumovi už to ale tolik nejelo, dost rychle jsem ho stahoval. V 33. kole jsem už byl za ním. Nechtěl jsem se pouštět do žádných kamikaze manévrů, radši jsem čekal na dobrou příležitost k předjetí, ale ani se mi nijak nebránil, vlastně mi přišlo, že mě pustil. V půlce závodu zajel zase k mechanikům, ale už od nich neodjel, jeho motor to vzdal. Pro mě tím v podstatě závod skončil, už jsem se neměl kam hnát, všichni byli o pár kol napřed a o dost rychlejší, takže zbývalo jen dovézt auto do cíle a čekat, kdo všechno odpadne, kam se ještě posunu. Nakonec jsem z toho je šesté místo. 
   Těch 69 byla neskutečná šílenost. Višchni (nebo aspoň většina) o mně ví, že mám rád dlouhé závody, ale v tomhle tempu je to skoro sebevražda. Tím samozřejmě nechci říct, že mě to nebavilo! Naopak už se těším na další, zase za rok. Díky všem, kdo přišli, byl to krásný závod, a hlavně děkuju Rellumovi, že jsem se měl zase za kým hnát jak blázen, škoda, že nevydržel dýl. Gratuluju Davčovi k vítězství, když na to nehodí bobek, má velkou šanci převzít v sezóně 2014 od Jimmyho titul. Bylo to skvělé završení sezóny, letos už nás (oficiálně) čeká jen jeden závod, trucky na kratší verzi Nürburgringu, doufám, že vás tam uvidím co nejvíc a pořádně si to užijeme! A protože je tohle nejspíš poslední tiskovka, kterou letos píšu, chci vám všem popřát hodně štěstí a úspěchů v novém roce. Čau!