TvitážGůgl PlusJůtůpSave the Ring

 

 

Nějakej ten stream

Já na Twitchi :)

Každou neděli ve 20:00 závod na RGPL

by acls us

Nejnovější komentáře

Náhodnej vobrázek

223844_10150909950298071_191292673_n.png

Odkazy

RGPL - online rFactor liga

TOPlist

   Zdravím všechny příznivce virtuálních závodů od protinožců! Možná jste si toho všimli, možná ne (nikdo takový se snad nenajde... že ne?), každopádně nám v neděli začala nová, už sedmá, sezóna naší nejprestižnější série, kterou je samozřejmě formule 1. Je to už pátá sezóna formulí, které se v RGPL účastním, a to je docela masakr :). Jako vždycky jsem se na ni těšil víc než na tu reálnou, možná to bude tím, že ta naše není taková smutná fraška. Proti minulým sezónám nás navíc čekalo pár změn. Tou asi nejcitelnější je úplně nový mod, zatímco poslední tři roky jsme jeli na fyzice CTDP 2006, přešli jsme tentokrát na to nejnovější. Letos tak jedeme na modu IMT 2013, který je proti CDTP úplně jiný. I když je v některých ohledech těžší (na výjezdech je to občas slušná divočina), je to změna k lepšímu. Navíc máme i reálističtější pneumatiky. Na CTDP je vyvíjeli Rego a Offe a protože nikdo (kromě mě, samozřejmě) by údajně na tvrdších směsích stejně nejel, měli jsme k dispozici jen superměkkou a měkkou. No jak to vypadalo asi všichni zúčastnění ví, zatímco šílenci jako Rehi jeli za závod jednou do boxů, my ostatní, co neumíme gumy šetřit, jsme museli i třikrát nebo čtyřikrát, a to už bylo znát. Letos už máme konečně všechny čtyři, takže konečně zase není problém jet k mechanikům jen jednou. Zase je ale u nich dost znát ztráta gripu vlivem opotřebení, takže je třeba se průběžně přizpůsobovat.
   S přihláškami je to letos celkem slabota. Před prvním závodem jsme se zastavili na celkem smutném počtu dvanácti přihlášených pilotů, to je snad největší nezájem o F1, jaký kdy RGPL zažila. Zase na druhou stranu ale musím říct, že jsou to většinou lidi, kteří jezdí pořád, takže nějaká minimální účast by snad mohla být zaručena. No uvidíme, jak to bude ještě vypadat v průběhu sezóny, třeba se nám ještě povede někoho nalákat (bylo by to fajn).
   Co se mého týmu týče, dal jsem se letos dohromady s Rellumem a spolu jsme obsadili Williams. Spolu jsme loni často jezdili dost blízko u sebe, a když už jsme nebojovali přímo, řezali jsme se aspoň na dálku, nevím, jak jeho, ale mě dost bavilo i to. To znamená, že bych měl mít zase stabilního kolegu, od sloučení áčka a béčka mám v tomhle ohledu docela štěstí. Sice je tentokrát můj kolega za ty tři sezóny nejslabší (nic ve zlém, jenom konstatuju), ale aspoň jsme v týmu trochu víc vyrovnaní a ne jako předtím, že jeden jezdil jako bůh a já jsem mu to kazil. Přinejhorším to letos budeme kazit oba :).
   Tréninku jsem moc nedal. Snažil jsem se hlavně nastavit auto, to se mi jakž takž povedlo, ale dal jsem jenom pár kol. Větší váhu pro mě měla dvanáctihodinovka ve Spa, která se jela den předtím. Stejně jako dost dalších lidí, i mě plechy poslední dobou baví víc, zvlášť když je to takovýhle velký podnik. No, na trati jsem se nějak dokázal udržet a když jsem koukal na časy mé i ostatních, vypadalo to celkem vyrovnaně, vlastně skoro všichni byli ještě v neděli odpoledne ve třech vteřinách. Až pak se teda ti vepředu trochu víc trhli, hovada. Vůbec tak nějak obecně sleduju, že se tady sice pomalu, ale zato jistě tak nějak srovnáváme. Možná to bude i tím, že ti vepřeu už nemají moc prostoru na zlepšení, zatímco střed a hlavně my vzadu ho máme pořád víc než dost.
   Nějak jsme se večer dostali až ke kvalifikaci, která se po vzoru ostatních sérií vrátila k patnáctiminutovému formátu. Samozřejmě to zase nebylo dotažené, takže jsme museli její start trochu posunout a něco málo doladit. No, trochu, bylo to o nějakých 15 minut. Jako skoro vždycky jsem chtěl zajet prostě kolo, abych se jako teda neřeklo a taky abych za ni dostal bonus v podobě jednoho bodu (do klasifikace se hodí každý bodík), nakonec jsem ale nějak změnil názor a zajel jsem si čtyři měřená kola, do toho posledního jsem dokonce vyprázdnil nádrž, a tak jsem si zajel svoje maximu. I tak z toho sice bylo jen osmé místo, ale to mi nevadilo. Kdo mě zná, ví, že rád startuju zezadu, protože jinak se většinou připletu do nějakého karambolu, zatímco takhle se jim můžu aspoň trochu vyhnout (a nebo to taky všechno v první zatáčce rozstřelit zezadu, ale k tomu ještě nedošlo... zatím).
   Posunutá kvalifikace zapříčinila rapidní zkrácení přestávky mezi kvalifikací a závodem na nějaké dvě minuty, ale to ani ničemu a nikomu nevadilo. Ještě pěkně rozježdění z kvalifikace jsme se přesunuli na rošt, všechno probíhalo krásně bez problémů, pohodička. Jenže pak jsme v zaváděcím kole ztratili Relluma. Vrátili jsme se zase do garáží, počkali na něj a celou proceduru opakovali. Bohužel jsme ji opakovali i s jeho ztrátou, takže jsme museli startovat bez něj. Nás zbylých devět se tedy seřadilo na roštu a zbývalo jen počkat ne zhasnutí červených světel. Rozsvítilo se první, druhé, třetí i poslední a když zhasla... jsem se rozjel tak pomalu, že už to snad ani pomaleji nešlo. Klasika, starty mi většinou nejdou. Zato jsem ale odstartoval celkem v klidu narozdíl od některých jedinců. V zrcátkách jsem hned viděl točící se Marfovu Marušku, po pár metrech jsem projel kolem Davčova předního křídla a kousek před ním bylo i jeho auto. Septik se odlepil asi podobně jako já a jel pomaleji (asi jel do první zatáčky radši hodně opatrně), takže to už byly dvě pozice k dobru. Septik se přde mě ale zase dostal hned ve třetí zatáčce, kde jsem byl hooodně dlouhý (no, vlastně jsem byl dlouhý ve víc zatáčkách). Čekal jsem, že mi hned ujede, přece jen byl vždycky lepší než já, takže mě celkem překvapilo, že jsem se ho dokázal držet. Dalším překvapením pro mě bylo, když se za mnou najednou objevil Siddhi. Vůbec nemám ponětí, jak se dostal až za mě, ale byl tam a já věděl, že ho neudržím. Nebo aspoň ne moc dlouho. Nechtěl jsem mu  to moc ulehčit, ale jako skoro pokaždé, když jsem v souboji s někým o dost lepším, jsem znervózněl a udělal jsem chybu, takže to zase vypadalo, jako bych ho pustil (nepustil!). Tím jsem ztratil trochu i na Septika, který Siddhiho narozdíl ode mě dokázal chvíli držet za sebou. Brzo jsem oba potkal v kačeru, když Siddhi nějak nezvládl nájezd do zatáčky a dotkli se koly. Pro mě to znamenalo pátou pozici, ale věděl jsem, že to tak nezůstane věčně. Septik byl pořád za mnou a nějak jsem nevěřil, že ho udržím. Navíc někdy tou dobou jsem zjistil dost nepříjemnou věc. 150 litrů benzinu mi sice vystačilo v Interlagosu, tady to ale evidentně bylo málo, protože mi chybělo palivo na nějakých pět kol. To nevypadalo jezly. Snažil jsem se aspoň trochu šetřit, ale moc mi to nešlo, protože jsem nechtěl páté místo ztratit jen tak bez boje. I přes snahu ušetřit aspoň deci za kolo jsem byl o něco rychlejší než Septik, ale bylo mi to k exkrementu, když jsem v každém kole udělal aspoň jednu chybu, kterou jsem pracně budovaný náskok hned ztratil. Když jsem v devátém kole vyjel kousek do kačeru, myslel jsem, že pude přede mě, ale asi jel podle mě, protože tam zajel taky a ještě o něco dál, čímž mi dal asi vteřinku - dvě k dobru. V dálce až za Septikem se pomalu vynořil Davča, ale ten nám jenom vracel kolo, takže jsem ho chtěl hlavně pustit někde, kde tím moc neztratím. To mi nevyšlo a projel kolem mě ve chvíli, když jsem se klouzal kačerem. Okamžitě za mnou byl i Septik, takže o zábavu jsem měl postaráno. Brzo se dostal i přede mě, když mi na výjezdu z předpředposlední (ne, fakt nemám ponětí, kolikátá je) zatáčce uklouzl zadek a šel jsem do zdi. Naštěstí to byl opravdu jen lehký ťukanec, i když to na první pohled vypadalo celkem tvrdě, dokonce se to obešlo  bez jakéhokoliv poškození, takže jsem mohl hned zahájit stíhací jízdu. Pneumatiky si ale dovolily nesouhlasit. Jak už jsem psal v úvodu, ztráta gripu je celkem dost znát a kolem 50% opotřebení už to prostě nedrží zdaleka tolik jako na čerstvých. To znamenalo jeden výjezd za druhým, protože jsem přizpůsobit se takovému klouzání prostě jen tak nedokážu. Během pár kol se přede mě dostal i Siddhi a zase to bylo skoro jako bych ho pustil. Ale to jsem moc neřešil, vědě jsem, že bude přede mnou, mým cílem byl Septik, který byl mým jediným opravdovým soupeřem v tomto závodě. Jel jsem, co to šlo a na šetření benzinu jsem už úplně hodil bobek. To znamenalo, že o to víc budu muset šetřit ke konci, jinak nedojedu. Gumy držely čím dál míň a výletů mimo trať bylo čím dál víc, ale dokázal jsem Septika pomaloučku polehoučku stahovat. Nějakou chvíli to trvalo, ale nakonec jsem mu na začátku jedenadvacátého kola dýchal na záda, držel se ho jak klíště a nehodlal pustit. A během půl kola jsem ho i předjel díky lepšímu výjezdu. V Dalším kole jsem zamířil k mechanikům. Chtěl jsem vydržet co nejdéle, ale už to nešlo, nedrželo to vůbec. Septik měl se ztrátou přilnavosti ještě větší problém než já, a tak i když jsem zase zastavil úplně špatně, odjel jsem od mechaniků ještě dřív, než on k těm svým dojel. A teď už jsem opravdu musel začít šetřit. Řadil jsem dřív, nešlapal jsem tolik na plyn a dařilo se. Taky se mi díky tomu ale dařilo ztrácet náskok na Septika, takže jsem zase musel trochu přidat. I tak to ale šlo a pohled na prodlužující se odhad dojezdu mě těšil, vypadalo to, že bych to přece jenom mohl zvládnout. No a takhle pěkně to šlo až do třicátého kola, kde mě kopnul obrubník a zase jsem skončil ve zdi, naštěstí jsem zase mohl v pohodě pokračovat. Další chyba přišla o čtyři kola později, kde jsem přidal moc plynu a to byl tvrdý náraz. Křídlo se poroučelo a odneslo to i zavěšení a řízení, takže se s tím skoro nedalo. Ale nechtěl jsem to vzdát, takže jsem se pokusil dojet do boxů. Problém byl v tom, že auto vůbec netočilo doprava, takže jsem se nakonec zahrabal v kačeru. I když se mi podařilo nakone vyjet, motoru už se dál nechtělo a nechal mě jen tak na trávě devět kol před cílem.
   Hned na začátku sezóny jsem tak zničil svůj letošní cíl dokončit všechny závody. Je to škoda, ale stává se (no mně i celkem často). Ale i tak jsem si ten závod užil, i když jsem čekal, že budu spíš bojovat s Rellumem, perfektně jsem se naháněl se Septikem. Víc už nemám co dodat, díky všem a hlavně teda Septikovi za skvělý závod, gratulace těm vepředu a uvidíme se zase v Malajsii, kde,  snad uvidím cíl. Nazdar!