TvitážGůgl PlusJůtůpSave the Ring

 

 

Nějakej ten stream

Já na Twitchi :)

Každou neděli ve 20:00 závod na RGPL

by acls us

Nejnovější komentáře

Náhodnej vobrázek

374628_218918774858434_186846761398969_485923_263448620_n.png

Odkazy

RGPL - online rFactor liga

TOPlist

   Zdravím všechny příznivce virtuálních závodů z Malajsie! Dva týdny po Velké ceně Austrálie, kde se mi sice nijak nezadařilo, ale zato jsem si závod dost užíval, jsme odcestovali trochu blíž rovníku na okruh Sepang. Okruh, který jsem nikdy neměl moc rád, ale poslední dobou mu začínám přicházet na chuť. Nikdy se mi tam moc nedařilo, až loni jsem jel (na moje poměry samozřejmě) celkem dobře a letos jsem to chtěl ještě vylepšit, protože jsem chtěl napravit ten australský neúspěch. Začal jsem trénovat hned v pondělí po závodu DTM a celý týden jsem poctivě ladil auto, nespokojil jsem se s nějakým kompromisem, nechtěl jsem do závodu nastavit bez dobrého nastavení.  V neděli mi něco poslal i týmový koulega Rellum, ale moc mi to nesedlo, takže jsem radši zůstal u toho, na co jsem si už zvyknul. Stejně jako v Austrálii jsem měl i tady v plánu jet na jednu zastávku, což znamenalo obout nejtvrdší směs. V trénincích se mi na nich jelo celkem dobře, ale v závodě se ukázalo, že to nebyla zrovna nejlepší volba.
   Do kvalifikace jsem vyjížděl se stejným cílem jako vždy - zjet jedno kolo, aby se jako neřeklo, dostat za ni bonusový bod (protože každý bodík se hodí), ale zároveň zůstat někde vzadu, abych se po startu do něčeho nepřimotal. Pak mi ale asi trochu přeskočilo (i když to se stává dost často) a nějak jsem si to rozmyslel, zvlášť, když jsem si uvědomil, že už za mnou budou minimálně tři auta hříšníků z minulé kvalifikace, Jimmy, Siddhi a Rehous. Tak jsem obul superměkké pneumatiky, vypustil nádrž a jel, co to dalo. I tak jsem ale za sebou kromě nich nechal jen Relluma.
   Konečně odbila osmá hodina večerní, na semaforu v boxech se rozsvítila zelená a mohli jsme vyrazit na rošt. Začalo zaváděcí kolo a... Zase jsme přišli o Relluma. Po vyřešení nějakých technických záležitostí jsme proceduru zopakovali a tentokrát se to obešlo bez problémů. To znamenalo, že tentokrát odstartují oba Williamsy, hurá :). Asi je to každému jasné, ale to šesté místo na roštu mě trochu děsilo. Znáte mě, víte, jak to dopadá. Vytočil jsem volant doprava, abych v případě problémů nesundal Kimiho stojícího přede mnou, a už zbývalo jen počkat, až zhasnou světla... Brutálně jsem protočil kola a to červené auto přede mnou si prostě zmizelo v dáli... zatímco se vedle mě cpal Rehi do mezery mezi mnou a zdí, která se pomalu, ale jistě zmenšovala... Naštěstí jsem si ho všiml na krajíčku zrcátka, tak jsem se honem zase začal cpát doleva, ale zase ne moc, abych neskočil pod kola Jimmymu. Měl jsem fakt nahnáno, s Rehim jsme se dokonce dotkli koly, ale dopadlo to dobře, všichni odjeli bez úhony. Do první zatáčky jsem radši šel na brzdy dřív, nerad bych zevnitř sundal půlku pole, tady se přese mě přehnal Siddhi a za mnou už zůstal jen Rellum. Siddhi přede mnou ale dlouho nezůstal, hned ve druhé zatáčce se krásně proletěl po kontaktu s Marfem, podobně jako Kimi , který si najel na Jimmyho. Marfo zpomalil, aby Siddhiho pustil, jenomže to bylo zrovna v mé stopě, takže jsem ho jen se štěstím nesundal, Rellum šel přede mě, ale ta trojice už zůstala za mnou. Aspoň na chvíli. Tak jsem na to šlápnul a začal stíhat Relluma. Už tady jsem pociťoval, že tvrdá směs nedrží až tak, jak by se mi líbilo a jak bych potřeboval, cítil jsem se dost nejistě a to mě děsilo (mě taky furt všechno děsí...). Kimi byl za chvilku na mém křídle, ale aspoň chvíli se mi ho dařilo držet. Pak se přede mě dostal, ale to mě netrápilo, věděl jsem, že to přijde, a stejně tak jsem věděl, že se přede mě za chvíli dostane i Siddhi. Měl jsem v tomto závodě jen dva opravdové soupeře, Relluma a Marfa, na ty jsem se potřeboval zaměřit především, ale to mi nebránilo v tom, abych aspoň trochu potrápil i ty rychlejší, když jsem měl možnost. Podobně jako já Kimiho držel i Rellum, ale bohužel na začátku třetího kola udělal chybu a skončil ve svodidlech, naštěstí bez poškození. Nijak jsem se tím ale nesměl nechat ovlivnit, zezadu už na mě dotírala Marfova Maruška. Věděl jsem, že podobně jako já dělá dost chyb, ale taky dokáže být o dost rychlejší. Svoji pozici jsem mu nakonec přenechal krásným výletem do kačeru. Ale nehodlal jsem se jí jen tak vzdát, šlapal jsem na to, co to šlo. Ve čtvrté zatáčce jsem měl namále, když mi to uklouzlo ajen tak tak jsem se vyhnul svodidlům, ale to mě nezastrašilo. No, možná mě to mělo zasrašit.  Přece jen ty tvrdé gumy nedržely zase tak moc a jak jsem se snažil tlačit, dělal jsem jednu chybu za druhou. Marfo sice taky, díky tomu se mi ho podařilo dojet a předjet, nebo spíš vlastně objet. Pár metrů před tím mezi nás vyjel Kimi z boxů, ale to na souboj nebylo, okamžitě začal ujíždět. Pro mě teď bylo hlavní se co nejvíc vzdálit těm za mnou a nepodělat to, aby mi vyšla jednozastávková strategie. Takže jsem to samozřejmě ve dvanáctém kole podělal přesně na stejném místě jako předtím Marfo. Cesta k mechanikům bez předního křídla a s poškozeným zavěšením nebyla nijak příjemná ani rychlá,a le narozdíl od Austrálie jsem tam dojel. Znamenalo to okamžitou změnu plánů. Do konce závodu zbývalo nějakých 30 kol. Vzdálenost, kterou nezdolám na jedné sadě tvrdých, ale dvě sady středních budou akorát a navíc na nich budu o něco rychlejší. Rellum už byl dávno přede mnou, ale věděl jsem, že jede na stejně zrádné tvrdé sadě, jakou jsem měl já, takže tady byla pořád dost velká šance, že se před něj do konce závodu ještě dostanu. Kousek za mnou byl Marfo, ale toho jsem se už moc nebál. Předtím jsme byli celkem vyrovnaní, rozdíly mezi námi dělaly hlavně chyby, kterých on dělal víc, takže na rychlejších gumách jsem se cítil dost jistě.
   Vyvíjelo se to celkem dobře. Na čerstvých gumách jsem Marfovi pomalu ujížděl a Relluma, trápícícho se na první tvrdé sadě, jsem čím dál rychleji stahoval. Vypadalo to, že ještě před jeho první zastávkou bych mohl být před ním. Mezitím se mi v zrcátkách objevila dvojice bojující na čele, Jimmy a těsně na něm nalepený Davča. Moc rychle mi neujížděli, takže jsem se zezadu mohl chvíli kochat jejich krásným soubojem. Přišel konec jedenadvacátého kola a už jsem byl těsně za Rellumem. Dost jsem se přiblížil své původní předpovědi. Hned zamířil do boxů, už měl nejvyšší čas. Teď už nebylo moc kam spěchat, dál jsem se neměl kam dostat, jediní dva, kdo by mě mohli ohrozit, byli daleko za mnou. Narozdíl od Relluma jsem měl sice v plánu ještě jednu zastávku, ale na tvrdých gumách proti mě neměl šanci. A Marfo... tomu jsem během chvíle dal kolo poté, co vyjel od mechaniků. Teď už šlo vážně jen o to, abych bez problémů dojel, jediné, co mě mohlo připravit o bodovanou pozici, byla moje nemocná hlava a chromé ruce, díky kterým mi Marfo dost rychle to kolo zase vrátil. V šestadvacátém kole, šestnáct kol před koncem závodu, jsem zajel podruhé k mechanikům. Osmá pozice mi zůstala i s náskokem několika sekund na Relluma, který jsem rychle začal zase navyšovat. Zbývalo jen dojet, to, co se mi v Melburne nepodařilo. Nakonec jsem cílem opravdu projel na svém tvrdě vybojovaném osmém místě. Můj kolega skončil skoro kolo za mnou, ale závod dokončil, a i to se cení. Ono vůbec dokončení závodu je strašně nedoceněný úspěch, málokdo si toho váží. Dovezli jsme tak dnes Williamsu celkem pět bodů.
   Musím říct, že letošní pneumatiky jsou skvělé. Není to jako loni, že byly dvě směsi a skoro každý prostě jel na té o něco málo tvrdší, protože byla jen o něco málo míň na hovno. Tady už člověk musí u výběru trochu myslet, máme všechny čtyři směsi a jsou mezi nimi citelné rozdíly jak ve výkonu, tak v trvanlivosti. To se mi líbí, protože to dokáže i trochu zamíchat kartami. No nejenom díky pneumatiám to byl pěkný závod, děkuju všem, hlavně teda těm dvěma pánům, co se mnou vzadu bojovali, Rellumovi a Marfovi. Snad bude taková celá sezóna! Díky a čau v Bahrajnu!