TvitážGůgl PlusJůtůpSave the Ring

 

 

Nějakej ten stream

Já na Twitchi :)

Každou neděli ve 20:00 závod na RGPL

by acls us

Nejnovější komentáře

Náhodnej vobrázek

546565_387364087948445_209653409052848_1427798_999958672_n.png

Odkazy

RGPL - online rFactor liga

TOPlist

Na sérii Formula Vee jsem se opravdu těšil. Tyto formulky postavené na základu VW Brouka se mi zalíbily snad dříve, než jsem poprvé vyjel na trať. A když jsem vyjel... Nádhera. Neskutečně mě baví prát se s tímto autem. Líbí se mi, že je všechno čistě mechanické, nejsou to žádné moderní elektronické hračky, jsou to pravá závodní auta, u kterých nezáleží na tom, jak kdo umí nastavit auto, ale především o to, kdo co umí. Už na první závod v Charade jsem se těšil a docela jsem si i věřil. Bohužel jsem nevydržel ani celé první kolo. Proto jsem si to teď v Pau, na krásné francouzské městské trati, prostě musel vynahradit. Byl jsem rozhodnutý dojet minimálně na bedně, jako jeden z mála jsme i celkem dost trénoval a až do kvalifikace jsem měl druhý nejlepší čas(překonal mě jen Jan Průša).

Bylo pár minut před kvalifikací a s účastí to nevypadalo nijak slavně, na serveru jsme byli čtyři. Do desetiminutové kvalifikace nás nakonec nastoupilo sedm. Když jsem viděl časy Honzy Průši a Radka, bylo mi jasné, že o pole position bojovat nebuduani ve snu. Již moje první měřené kolo ale bohatě stačilo na třetí pozici na startu, nejvíce se k němu přiblížil Jirka Vávra se ztrátou dvou desetin. Další kolo se mi nepovedlo, na první jsem ztratil kolem 1,5 sekundy, ale třetím a posledním měřeným kolem jsem si třetí místo na roštu pojistil. Z pole position nakonec startoval Radek, za ním se umístil Jan Průša a za mnou zůstali Jirka Vávra, Petr Koryčan, šestým místem po všech těch dobrých výsledcích překvapil Briggus a na poslední místo na roštu se postavil Geextah.

Na konci kvalifikace jsem začínal mít strach, jestli mi vjde palivo na celý závod. Původně jsem jezdil s množstvím, které by údajně mělo stačit na 25 kol, pak jsem radši ještě na pět kol přial, ale zdálo se mi to celkem málo, protože na charade podle mých propočtů sotva stačila plná nádrž na celý závod a tady jsem měl docela velkou rezervu. Už se ale nedalo nic dělat , Parc Fermé platí, takže mi zůstaly dvě možnosti - buď vystačím s tím, co mám, až do konce závodu, nebo zajedu k mechanikům dotankovat, což by znamenalo značnou ztrátu.
Po krátké desetiminutové přestávce se na semaforu na výjezdu z boxové uličky rozsvítila zelená a mohli jsme se pomalu přesunout na start. Rozhodl jsem se jet pomalu a v nižších otáčkách, abych alespoň pár kapek benzinu ušetřil. Přede mnou jel ještě pomaleji Jirka Vávra, troubil jsem na něho a doufal, že pochopí, že má zrychlit. Nepochopil. a tak jsem skoro celé kolo musel absolvovat jeho hlemýždím tempem. Konečně jsem se postavil na své místo na roštu. Začala se rozsvěcet červená světla. Zhasla. Vystartovali jsme téměř všichni skoro ve stejném okamžiku, jen Petr Koryčan vyrazil o něco dřívě a skoro mě ťuknul. Radek, Honza a já jsme ostatním okamžitě o něco ujeli a po druhé zatáčce se mi podařilo dostat i o kousek před Honzu, kousnul se mi ale rFactor a trochu jsem ztratil. Radek nezvládl brzdění do čtvrté zatáčky a otočil se do protisměru. Honza proto začal brzdit o něco dřív a já jsem s ním měl lehký kontakt, mohli jsme ale pokračovat bez problémů dál. Oba jsme v tom místě trochu ztratili, a tak nás dojel Petr Koryčan. Chvíli jsme jeli bok po boku, v nájezdu do páté zatáčky ale zpomalil, dokonce to vypadalo, jako kdyby mě pouštěl. Což mi vůbec nevadilo ;) Usadil jsem se na druhém místě a začal stíhat Honzu. Držel jsem se asi vteřinu za ním a na cílové rovince jsem využil jeho vzduchového pytle. Sice mi to zas tak moc nepomohlo, ale přece jenom jsem trochu stáhnul. Předjet se mi ho povedlo ve druhé zatáčce, kterou projel nepochopitelně velkým obloukem. Chyboval jsem ale ve čtvrté zatáčce a na chvilku jsme se octli vedle sebe, přesto jsem měl ale rychlejší výjezd a na prvním místě jsem se udržel. Na konci druhého kola se přede mě opět dostal, hned ve druhé zatáčce jsem ale zase využil jeho příliš širokého průjezdu mimo ideální stopu. Hned další zatáčku jsem ale nezvládl a hodně jsem ztratil, dokonce se přede mě dostali Jirka Vávra a Radek. Nezbývalo nic jiného, než zahájit stíhací jízdu. Jirku jsem jakž takž stahoval, Radek byl ale moc rychlý a ujížděl. navíc mi to hned v dalším kole uklouzlo ve druhé zatáčce, což znamenalo další ztrátu. Jel jsem tak tvrdě, jak jen to šlo, pral jsem se s autem, vůbec jsem ho nešetřil. Nakonci téhož kola jsem již jezdil asi vteřinu za Jirkou, dostat se před něj ale nebylo tak jednoduché. Rozestup mezi námi se pořád měnil, chvíli byl přes dvě sekundy, pak klesnul pod sekundu a následně zase vzrostl. Po chvilce jsme dojeli Radka, s kterým jsem měl lehký kontakt a opět jsem něco málo ztratil. Radek navíc opět nasadil vysoké tempo a ujížděl, Jirku se mi dařilo stahovat. V desátém kole Radek zastavil ve druhé zatáčce a konečně jsem se posunul na třetí místo, což mi samozřejmě nestačilo. Na začátku jedenáctého kola udělal Jirka chybu a chvíli jsme jeli bok po boku, v nájezdu do třetí zatáčky jsem ale nechtěl moc riskovat, přece jenom jsem byl na vnitřku a sestřelit ho by nebylo nic těžkého. Hned v dalším kole mi opět pomohla druhá zatáčka, kdy Jirka nedobrzdil a musel ji projet mimo ideální stopu, zatímco já jsem se přehnal kolem a ujížděl, co to šlo. O dvě zatáčky dál jsem udělal chybu, ale Jirka byl moc rozjetý na to, aby mohl zajet více na střed a tak jsem se udržel před ním. Po tolika porážkách byl krásný pocitna konci tohoto kola nadělit Briggusovi kolo ;) Ve druhé i ve čtvrté zatáčce mi to trochu uklouzlo, Jirka se přede mně ale nedostal. Další chyby a kontakty se svodidly přišly v nájezdu na cílovou rovinku, dvouvteřinový náskok se mi ale podařilo udržet.Následovalo několik kol, v nichž jsem se snažil za každou cenu udržet druhou pozici. A dařilo se. Tři kola před konce závodu udělal Jirka chybu a já jsem si v duchu říkal, že mám vyhráno. O kolo později jsem chyboval ve stejné zatáčce jako Jirka a podařilo se mi poškodit předni zavěšení. Naštěstí jsem mohl pokračovat, ale auto táhlo mírně doleva a ztratil jsem rychlost. Stav nádrže (čímž myslím hlavně objem voňavé tekutiny v ní) začínal být kritický, a tak jsem začal šetřit. Jel jsem pomaleji a v nižších otáčkách, i tak ale začalo auto v závěru poseldního kola škytat po benzinu. Čestné kolečko pro mě skončilo ve třetí zatáčce. Ale to mi vůbec nevadilo. Dojel jsem přece po všech těch porážkách na skvělém druhém místě. Pro mě výborný výsledek. Gratuluji vítězi Janu Průšovi i třetímu Jirkovi Vávrovi, a děkuji všem za skvělý závod, jeden z mých nejlepších.