TvitážGůgl PlusJůtůpSave the Ring

 

 

Nějakej ten stream

Já na Twitchi :)

Každou neděli ve 20:00 závod na RGPL

by acls us

Nejnovější komentáře

Náhodnej vobrázek

poserbus.png

Odkazy

RGPL - online rFactor liga

TOPlist

   Zdravím všechy příznivce virtuálních závodů! Po čtyřech měsících od závodu v moravské metropoli jsme se konečně dočkali dalšího českého vytrvalostního závodu. Ten se tentokrát konal trochu více na sever na legendárním belgickém okruhu Spa Francorchamps (asi jasný z nadpisu, ne). Termín i místo konání byly známy už měsíc a půl předem, takže času na přípravu bylo víc než dost. Po tom, jak jsem to v Brně kazil, jsem si nebyl jistý, jestli se mnou Berri ještě bude chtít jet, ale nakonec posádka K&K Racingu nechyběla. Takže scénář závodu byl jasný - Berri něco najede, já to ztratím, on to zase najede a já to zase ztratím... A takhle pěkně pořád dokola a budeme mít oba pořád co dělat. Geniální. Zůstali jsme u Nissanu, ani nebyl důvod někam přecházet, protože tohle auto nám úplně vyhovuje. Na skinu jsem proti Brnu trochu víc zapracoval, takže už nevypadal tak moc odflákle, ale pořád byl dost jednoduchý. Jen nás malinko naštval Jimmy s jeho pravidlem o dvouciferných číslech, protože jsme nemohli jet oficiálně s číslem 117 (naše oblíbená čísla složená dohromady). I to ale šlo jednoduše vyřešit, zaregistrovali jsme si číslo 11 a vedle tabulky dopsali sedmičku :).
   S přípravou jsem, stejně jako před Brnem, začal dost brzo. Zase jsem najezdil dost kol a naštěstí jsem se zase mohl spolehnout na Morbův (Petr Fikar, kdyby někdo nevěděl) set. Berri samozřejmě na přípravu hodil bobek a mě taky časem přestalo bavit každodenní kroužení na tom samém okruhu, takže jsme se nějakou dobu na serveru vůbec neukázali, až zase pár dní před závodem.
   Co mě potěšilo byl fakt, že jsem tentokrát opravdu nemusel startovat. To by nedopadlo dobře, stejně jako minule, kdy jsem se dostal do kolize několika aut už v zaváděcím kole. Tentokrát to bylo na Berrim, aby se s tím popral, a věřil jsem (nebo spíš věděl), že na tom bude o dost líp. Protože startoval, jel i kvalifikaci, která v jeho podání vypadala úplně jinak a na startu nám patřilo krásné sedmnácté místo. Nechal za sebou všechny naše (teda hlavně moje) cíle - obě auta Scuderia RGPL Slovakia, borce z Martini Racingu, McLaren F1Live a kromě nich i jednu posádku MPL.
   Stejně jako minule bude i dneska moje povídání o průběhu závodu stručnější, než je u mě zvykem. Normálně píšu tiskovky podle replaye, ale těch dvanáct hodin se mi jaksi projíždět nechce. Hned po startu se Berri i díky pár nehodám ostatních jezdců začal prokousávat nahoru a během několika kol už byl dvanáctý. Už tehdy jsem ho proklínal za to, jakou si kvůli němu uříznu ostudu, až všechny ty pozice zase poztrácím. Zatímco já jsem se docela nudil, protože jsem díky mému úžasnému připojení nemohl ani sledovat stream a live timing mi taky nejel zrovna nejlíp, Berri si konečně odjel své dva stinty, které trvaly dohromady dvě a půl hodiny a nějakých 62 kol. Mě zatím čekal jen jeden stint, protože bylo teprve po poledni a před třetí hodinou jsem měl od něj zase přebírat auto já. Do boxů zajížděl ze sedmé pozice, ale bylo jasné, že tam dlouho nevydržíme. Dvě místa jsme ztratili už jenom samotnou zastávkou, takže jsem od mechaniků odjížděl na devátém místě. První kolo jsem jel opatrně, než se všechno zase zahřeje na provozní teplotu, a proto jsem hned nedobrzdil do Les Combes. Pak už to tak nějak šlo, jen tedy kolem mě projíždělo jedno auto za druhým, jak mě soupeři obírali o pozice. Když už nic jiného, tak se mi aspoň dařilo držet dál od svodidel, kromě jednoho momentu, kdy mi kapku ustřelil zadek při brzdění do Les Combes, naštěstí to tam odnesli jen plechy. Po třiceti kolech a ztrátě hrozivých sedmi pozic jsem auto zase předal Berrimu, který snažil stáhnout moji ztrátu.
   Třetí hodina odpolední se blížila  s ní se schylovalo i k našemu dalšímu střídání. Jenže po problémech v Brně se vyskytly další potíže s technikou, kvůli kterým musel být závod nečekaně zastaven. Vedení si s tím ale poradilo opravdu bravurně a po nějaké půl hodině už jsme zase mohli na trať ve správném pořadí i s přibližně stejnými rozestupy. Naštěstí mi bylo umožněno sednout do auta místo Berriho, i když jsme ještě nevystřídali, takže jsem se mohl pustit do svých dvou naplánovaných stintů. A toho už jsem se bál. Začínalo se šeřit, a i když bylo ještě světlo skoro jako ve dne, spousta lidí už naprosto zbytečně začala svítit, takže jsem se bál, jak vůbec odjedu, protože se moje hra změnila v pěknou slideshow. Ale jak jsem odjel z roštu, už se to celkem dalo. Horší bylo, že jsem na jízdu neměl až tak moc klid, pořád tady někdo coural, takže se mi myšlenky rozutekly na všechny strany a vůbec se mi je nedařilo sesbírat. A to byl problém, na Spa a ještě k tomu v noci je třeba se opravdu soustředit. První rána přišla ani ne po deseti kolech. Dalo se s tím jet, ale po chvíli přišla další a to už bylo na box. Fajn, něco jsem ztratil, to se stává. Horší bylo, že o dvě kola později jsem tam musel znovu. Po třetí velké ráně se Berri rozhodl, že naše autíčko už si další trápení nezaslouží a radši mě vystřídá. Já jsem se zatím mohl pokusit trochu zklidnit, protože už jsem začínal být i dost vytočený. Svoje dva stinty se Berri snažil co nejvíc natáhnout, abych to už mohl dojet jen s jednou zastávkou. Když jsem nasednul, už byla obloha trochu svělejší, ale pořád tma jak v dolní části zad. Ale teď už to, byl klid a i já jsem byl v klidu, sice jsem sem tam trochu opřel, ale nic moc dramatického. Každý můj výlet mimo trať byl ale samozřejmě krásně vidět na streamu, takže se všichni mohli pobavit na můj účet. Nemáte zač. Jak se mi zatím dařilo vyhýbat problémům v Eau Rouge, tak se mi je povedlo i s úroky vybrat někdy po polovině předposledního stintu. Byla to neskutečná rána, už jsem myslel, že to bude konečná, z auta opadalo snad všechno, co mohlo. Ale motor pořád držel a i kola byla na svém místě, i když bylo všechno polámané a pokroucené. Hlavní bylo, že i když dost pomalu, pořád se s tím dalo dojet do boxů. Opravy trvaly skoro dvě minuty, ale nakonec mě mechanici vypustili zpátky na trať a mohl jsem tak nějak dokroužit do cíle. Čtrnácté místo, za námi skonči jen McLaren Davida Lance a Josefa Karlece, ale zvládli jsme to a závod dokončili.
   A teď taková rejpavá poznámka. Dost mě vytáčeli jezdci o několik kol napřed, co se objevili za mnou a už kilometr dopředu na mě blikali, abych jim náhodou nepřekážel. Konkrétně pánové Varmužka, Šmarda a hlavně Urban. Kdo mě zná, ví, že jsem ochotný uhnout klidně až na trávu nebo i zastavit, jenom abych někoho neomezil a stejně tak ví, že každé zbytečné bliknutí mě může rozhodit klidně na celý závod. Pánové, tímhle jste mě neskutečně srali. Mám zrcátka, vím o vás a když mi tohle děláte, nemáým chuť vám vůbec dělat místo a radši bych vás poslal do svodidel. Nevím, jestli jste něco viděli v televizi a teď si myslíte, že když bduete blikat na všechny okolo, tak jste velcí závodníci, ale je to hrůza.
   Každopádně musím pogratulovat vítězné posádce MPL Racing #95, opravdu šílený výkon v jejich podání, no a vlastně všem, kdo vůbec v tomto náročném závodě viděli cíl. Určitě si zaslouží vyzdvihnout i výkon Davida Lance, který byl sice až poslední se ztráto několika desítek kol, ale protože na něj kolegové hodili bobek, musel skoro celou dvanáctihodinovku odjet sám a dokonce si musel dávat půlhodinové přestávky, aby dodržel pravidlo o návratu do auta. Tenhle pán si opravd zaslouží respekt. Narozdíl od další posádky MPL, 4Z, která to zabalila jen proto, že už neměli na dobré umístění. Takže díky všem za tenhle skvělý závod, všem, koho jsem potkal na trati, Morbovi za skvělý set, Berrimu, že mi zase dal šanci, Oldovi Gajdošovi za úžasný přenos (možná ti ty podšálky odpustím) a hlavně organizátorům za skvěle odvedenou práci a budu se těšit zase příště. Nazdar!